Autor se ptá, jaký podíl mělo zneužití Nového zákona na vývoj křesťanské nenávisti k Židům. Mezi stereotypy, které vedly až k holocaustu, patří považování judaismu za náboženství zákona a pomsty (narozdíl od křesťanského milosrdenství) a rasové povýšenosti (díky vnímání Židů jako Bohem vyvoleného národa). Mezi další patří vnímání judaismu jako patriarchálního, utopického a nacionálního náboženství. Autor kontroverzně tvrdí, že dnešní judaismus, tj. rabínský, vznikl až v prvních staletích n. l., nenavazuje na Starý zákon, ale vznikl pod vlivem řecké filozofie a vymezení proti křesťanům. Současný rabínský judaismus vznikl v židovském osvícenství 18. stol., navazuje na osvícenskou filozofii, přírodní vědy a liturgicky na protestantismus. Dále autor líčí dějiny Židů zejména v německých zemích, problém sionismu a antisemitismu, vztah judaismu ke katolické církvi a komunismu atd. Publikace není úvodem do studia judaismu, předpokládá již znalosti tohoto náboženství.

Německý spisovatel a filozof se pokouší odbourat negativní stereotypy spojované s judaismem. Vychází zejména ze vztahu křesťanství k judaismu.