Cílem díla je podle autora odhalit pravou podobu náboženství. Dílo začíná apologií autorova pojetí křesťanství proti osvícenskému racionalismu a Kantovu idealismu. Náboženství je podle autora názorem (nazíráním), zakoušením nebo pocitem Universa (nekonečna), nikoli metafyzickým myšlením ani morálkou. Protože Universum zakládá naši veškerou zkušenost se světem, tak i náboženství pramení ze zkušenosti a ožívá v něm smysl pro nekonečno, které vstoupilo (v křesťanství) do konečného. Dále autor kritizuje církev, resp. dogmatickou institucionalizovanou církev, od níž odlišuje pravou církev skutečně zbožných, tj. nazírajících Universum. Dílo vyšlo za autorova života ve 4 pozměněných vydáních v letech 1799-1831 a je dobrým úvodem k jeho celkové tvorbě, v níž rozvinul myšlenku, že náboženství je pocit absolutní závislosti člověka na Bohu.