Knížka formou dopisů mezi dvěma ženami ve věku 60–65 let přibližuje traumata, s nimiž se ženy bojí vůbec někomu svěřit proto, aby je ostatní neodsoudili. Obě tyto ženy odešly do penze a starají se o svoje matky. Napřed se nechtějí přiznat k potížím a tenzím, které to v nich vyvolává. Idealizují si tuto péči i svůj vztah k matkám. Pak se v e-mailech, reflexích denních problémů a bezmocnosti jedna druhé svěří. Obě ženy se přiznávají i ke svému vzteku na nemocné matky, k tomu, jak je tato péče svazuje, jak mají občas i zlost na své umírající příbuzné. Texty-dopisy jsou proloženy volně napsanými odbornými radami, citáty z literatury. Do textů jsou zakomponovány úvahy o vztahu matka-dcera, myšlenky, zda opravdu je jen žena určena k pečování o druhé, úvahy o smrti a paliativní péči, etickém aspektu „dání“ rodičů do sociálních ústavů. Nakladatelská anotace. Kráceno.

Úvahy o vztazích matek a dcer, stárnutí, smrti a péči o nemohoucí příbuzné, zachycené prostřednictvím e-mailové korespondence dvou žen, které se starají o své staré matky.