Psychologický román americké autorky je autentickou výpovědí o průběhu, rozvoji a léčení těžkého duševního onemocnění a problematickém návratu do skutečného světa. Na základě vlastní zkušenosti vypráví autorka, která sama po dovršení šestnácti let strávila tři roky v psychiatrickém ústavu, o průběhu onemocnění a způsobu léčení v době, kdy nebyly k dispozici antipsychotické léky. Líčí navazování a upevňování terapeutického vztahu s lékařkou, přesně popisuje vlastní traumata a úzkosti i nereálný svět, který si vytvořila a který jí pomáhal ve skutečném světě přežít a líčí i těžké osobní dilema duševně nemocného člověka, který se obává návratu do reálného světa a před jeho problémy se ve své chorobě ukrývá. Kniha je mimo jiné i vděčnou vzpomínkou na vynikající psychoterapeutku MUDr. Friedu Fromm-Reichmannovou, jednu ze zakladatelek americké interpersonální školy v psychoanalýze.